CZE: Václav Havel (5. října 1936, Praha – 18. prosince 2011, Hrádeček) byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a politik. Byl devátým a posledním prezidentem Československa (1989–1992) a prvním prezidentem České republiky(1993–2003).Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost (1963) a Vyrozumění (1965). Už jste hlasovali pro nebo proti Václav Havel ? V době kolem Pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době vedle dalších divadelních her také napsal vlivné eseje, například Moc bezmocných (1978).

Po vypuknutí Sametové revoluce v listopadu 1989 se Václav Havel stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. Změnil tento detail Váš názor na Václav Havel ? prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Podporoval směřování země k parlamentní demokracii a do politických struktur západní civilizace, v roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu. Od roku 1993 byl dvě funkční období prezidentem České republiky, kterou vyvedl z Varšavské smlouvy a dovedl do NATO. Prosazoval také přijetí České republiky do Evropské unie.

Jako literát se Václav Havel světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabývá tématy moci, byrokracie a jazyka, a také svým esejistickým dílem. V esejích a dopisech z vězení se vedle politických analýz zabývá filozofickými otázkami svobody, moci, morálky či transcendence. Znáte detaily Ivan Langer ? Václav Havel se věnoval také experimentální poezii; sbírka Antikódy obsahuje básně psané především v 60. letech.

Mládí

Václav Havel se narodil v Praze ve známé pražské podnikatelské a intelektuálské rodině Václava M. Havla (1897–1979) a jeho manželky Boženy, roz. Vavrečkové (1913–1970); jeho bratrem je vědec Ivan M. Havel. Může Václav Havel mít vliv i na Ivan Langer ? Po ukončení základní školy měl Václav Havel v komunistickém režimu kvůli svému původu potíže umístit se na škole podle své volby. Proto nastoupil v roce 1951 do učebního oboru jako chemický laborant a střední školu studoval večerně. Maturitu na gymnáziu ve Štěpánské ulici v Praze složil roku 1954. Jako literát debutoval roku 1955 v časopise Květen; až do roku 1969, kdy mu bylo v Československu zakázáno publikovat, své texty uveřejňoval v časopisech jako Divadelní noviny, Divadlo, Host do domu, Literární noviny, Sešity pro mladou literaturu (Sešity pro literaturu a diskusi), Tvář a Zítřek.

Z kádrových důvodů nebyl Václav Havel přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, a proto v letech 1955–1957 studoval na ekonomické fakultě Českého vysokého učení technického. Pokusil se přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, byl však odmítnut a nebyl přijat zpět na České vysoké učení technické.

Po skončení základní vojenské služby (1957–1959) Václav Havel pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a od roku 1960 ve stejné pozici v Divadle Na zábradlí. Víte, že Václav Havel je populární u 41% hlasujících?? Roku 1959 napsal svou první divadelní hru, jednoaktovku Rodinný večer. 3. prosince 1963 Divadlo Na zábradlí uvedlo jeho druhou hru, Zahradní slavnost. V 60. letech zároveň pracoval jako asistent režie Alfréda Radoka v Městských divadlech pražských. Dálkově studoval divadelní fakultu Akademie múzických umění, kterou absolvoval roku 1966, a stal se posléze dramaturgem divadla Na zábradlí.

9. července 1964 se Václav Havel po osmileté známosti oženil s Olgou Šplíchalovou. Roku 1965 se stal členem redakční rady literárního měsíčníku Tvář a v Divadle Na Zábradlí uvedl hru Vyrozumění. Roku 1966 vydal svou první knihu Protokoly, jež vedle her Zahradní slavnost a Vyrozumění obsahovala sbírku typogramů a dvě eseje.

Pražské jaro

Během Pražského jara se Václav Havel stal jednou z důležitých postav liberálního, nekomunistického křídla podporovatelů reforem. Upozornil na sebe již v předvečer Pražského jara, když v červnu 1967 na IV. sjezdu československých spisovatelů pronesl kritický projev odsuzující dobové cenzurní praktiky, po kterém byl na příkaz Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) spolu s Ivanem Klímou, Pavlem Kohoutem a Ludvíkem Vaculíkem vyškrtnut z kandidátky vedení Svazu československých spisovatelů.

V březnu 1968 se Václav Havel připojil k otevřenému dopisu sto padesáti spisovatelů a kulturních pracovníků, adresovanému ÚV KSČ. V dubnu téhož roku se stal předsedou Kruhu nezávislých spisovatelů a v časopise Literární listy uveřejnil text, v němž požadoval ukončení mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran. V témže měsíci se v Divadle Na Zábradlí konala premiéra hry Ztížená možnost soustředění.

Na podzim 1968 se Václav Havel stal členem ústředního výboru Svazu československých spisovatelů, kde zůstal až do rozpuštění svazu roku 1970. Svaz, v jehož čele stál Jaroslav Seifert, ještě v červnu 1969 na svém sjezdu protestoval proti okupační politice a cenzuře, byl však brzy na to komunistickou mocí potlačen a jeho čelní představitelé ztratili možnost publikovat. V únoru 1969 se Václav Havel v časopise Tvář zapojil do polemiky s článkem Milana Kundery Český úděl z prosince předchozího roku a v opozici proti Kunderově odkazu na minulé národní hrdinství nastolil program aktivního, do budoucnosti obráceného boje za trvalé humánní a kulturní hodnoty.

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 začala rozehnáním studentské demonstrace Sametová revoluce, která ukončila čtyřicet let komunistického režimu. Václav Havel se 19. listopadu účastnil založení Občanského fóra (OF), protitotalitního hnutí sdružujícího reformní a demokratické síly české části federace, a od počátku patřil k jeho nejvlivnějším představitelům. 21. listopadu pak Václav Havel z balkónu nakladatelství Melantrich poprvé promluvil jménem OF k Václavskému náměstí zaplněnému demonstranty. O necelý týden později již komunistický režim pod stálým tlakem masových demonstrací zeslábl natolik, že Havlovy projevy mohla začít přenášet i státní televize.

Když padla komunistická vláda a prezident Gustáv Husák přislíbil abdikaci, bylo nutno hledat nového prezidenta. Vedle Václava Havla připadal v úvahu ještě Alexander Dubček. 8. prosince se vedení OF definitivně shodlo na Havlově kandidatuře, zatímco na Dubčeka zbyl post předsedy Federálního shromáždění. Pro Havla bylo 37 členů rozšířeného krizového štábu, šest se zdrželo hlasování. Kandidatura Václava Havla byla oznámena veřejnosti 10. prosince, a OF poté zahájilo mohutnou prezidentskou volební kampaň pod heslem „Havel na Hrad“. Kombinací nátlaku ulice a vyjednávání, v němž se osvědčil zejména Marián Čalfa, se podařilo přesvědčit i komunistické poslance k volbě nedávného úhlavního nepřítele, a tak byl 29. prosince 1989 ve Vladislavském sále Pražského hradu Václav Havel jednomyslně zvolen prvním mužem Československa. Po 41 letech tak opět na Hradě zasedl nekomunistický prezident. Tímto symbolickým vítězstvím dosavadní opozice zároveň skončilo období velkých demonstrací, byly odvolány stávky a stávkové pohotovosti a společnost se začala vracet do normálního stavu.

Československý prezident

V prvním funkčním období, jež trvalo půl roku, tedy do prvních svobodných voleb, byl Václav Havel na vrcholu své moci; Komunistická strana byla v hluboké defenzivě a nová demokratická politická scéna se ještě neustálila. Některá Havlova rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například mimořádně rozsáhlá amnestie, po které následovala i vězeňská vzpoura v Leopoldově. Václav Havel také nikdy neprosazoval radikální zúčtování s přisluhovači komunistického režimu. Splnil však svůj hlavní úkol, přípravu svobodných voleb a budování základů demokratické společnosti. Řadou projevů i symbolických aktů dodával občanům sebevědomí a zároveň nezakrýval obtížnost situace. Známým se v tomto smyslu stal jeho první novoroční prezidentský projev z 1. ledna 1990.

Podruhé byl Václav Havel zvolen prezidentem 5. července 1990 již svobodně zvoleným Federálním shromážděním, v němž nyní převažovali zástupci Občanského fóra a Verejnosti proti násiliu. Na politické scéně se objevily nové silné osobnosti, konkurující Havlovi a jeho přívržencům; především Václav Klaus v Česku a Vladimír Mečiar na Slovensku přispěli k formování nového stranického systému a dokázali získat masovou podporu. Tzv. pomlčková válka o pojmenování společného státu ukázala rychle rostoucí napětí mezi oběma republikami federace. To bylo ještě umocňováno jak odlišnou politickou orientací slovenské a české reprezentace, tak i nepružným ústavním rámcem federace, který po odstranění komunistického diktátu vůči parlamentům již nedokázal správně fungovat. Václav Havel se postavil jednoznačně na stranu zachování společného státu. Volební období počínající rokem 1990 bylo koncipováno jako zkrácené; ve volbách 1992 zvítězila v Česku Klausova pravicová Občanská demokratická strana (ODS) a na Slovensku Mečiarovo nacionalistické Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS), zatímco Havlovi blízké strany, jako Občanské hnutí, propadly. Václav Havel odstoupil z prezidentského úřadu tři měsíce před vypršením mandátu 20. července 1992 poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období a bylo jasné, že konec Československa je nevyhnutelný. Pak se na několik měsíců stáhl z veřejného života.

Přes tento zásadní vnitropolitický neúspěch se Havlovi jako prezidentu podařilo Československo úspěšně vrátit do mezinárodní politiky a přispět k jeho západní orientaci. Nadstandardní vztahy se Západem ukazují i státní návštěvy z té doby: již roku 1990 Československo navštívili papež Jan Pavel II. i prezident USA George Bush. Ještě důležitější bylo vymanění se z vlivu Sovětského svazu, symbolizované odchodem sovětských vojenských posádek a zánikem politických struktur sovětského bloku. Stát pod Havlovým vedením pracoval na získání členství v západních organizacích a podílel se na vzniku nových regionálních vztahů, zejména Visegrádské skupiny.

Český prezident

Po vzniku samostatného českého státu se Václav Havel stal jeho prvním prezidentem a zůstal v této funkci dvě funkční období, tedy maximální ústavou povolenou dobu. Poprvé byl zvolen 26. ledna 1993, podruhé 20. ledna 1998. Svou funkci opustil 2. února 2003 a jeho nástupcem se stal Václav Klaus.

Za jeho prezidentství se Česká republika stala v roce 1999 členem Severoatlantické aliance (NATO) a do závěrečné fáze pokročilo přijímání za člena Evropské unie, kam bylo Česko přijato roku 2004. Tím se v zásadě naplnilo heslo Sametové revoluce „Zpátky do Evropy“ a Česká republika se integrovala do nejdůležitějších politických struktur Západu. Václav Havel mohl díky své prestiži působit na západní veřejné mínění i politické elity ve prospěch zapojení Česka a ostatních středoevropských států. Zvláštní pozornost věnoval česko-německým vztahům, poškozeným druhou světovou válkou a jejími následky. Česko-německá deklarace z roku 1997, v níž se obě strany omluvily za vzájemně způsobené bezpráví a deklarovaly společné demokratické hodnoty, byla vyvrcholením tohoto směru zahraniční politiky. Jako spojenec USA podporoval Václav Havel politiku Washingtonu a NATO včetně vojenských operací jako bylo bombardování Jugoslávie v roce 1999 a útok na Afghánistán roku 2001.

Vnitropoliticky se Václav Havel opíral o menší středové strany a často se projevovalo napětí mezi ním a pravicí (ODS, SPR-RSČ). V době vnitropolitické krize a rozštěpení ODS roku 1997 Havel podpořil protiklausovské křídlo, z něhož vzešla Unie svobody, a poloúřednickou vládu Josefa Tošovského sestavil bez účasti Václava Klause. Nesoulad mezi prezidentem a předsedou ODS byl pak zřetelný až do konce Havlova funkčního období.

Veřejnost od půlky devadesátých let ostře sledovala i Havlův soukromý život: úmrtí manželky Olgy 27. ledna 1996; vážné nemoci, které prezidenta několikrát ohrožovaly na životě; nový sňatek s herečkou Dagmar Veškrnovou 4. ledna 1997; spory se švagrovou Dagmar o Palác Lucerna a Barrandovské terasy, restituované rodinné dědictví, jehož část Václav Havel prodal společnosti Chemapol Group, později za podezřelých okolností zkrachovalé.

Václav Havel se s podporou obou svých manželek věnoval i charitativní činnosti. Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, do které vložil 50 milionů korun, působí předně v oblasti sociální, zdravotnické, vzdělávací a kulturní. Nadace Forum 2000 od roku 1997 pořádá v Praze každoroční setkání významných osobností z celého světa.

Po prezidentství

Po odchodu z úřadu se Václav Havel stále vyjadřoval k politice, podporoval Stranu zelených. Po dlouhé přestávce napsal další divadelní hru Odcházení (premiéra 2008), inspirovanou vlastními zkušenostmi z politiky. Po vzoru amerických prezidentů založil Knihovnu Václava Havla, která pro veřejnost i badatele shromažďuje materiály vztahující se k Havlově tvorbě a politickému působení. Byl místopředsedou amerického neokonzervativního think tanku The Committee on the Present Danger.

Ocenění

Václav Havel byl nositelem státních vyznamenání řady zemí světa, mnoha cen za uměleckou tvorbu i občanské postoje a desítek čestných doktorátů. V roce 2003 byl Havlovi usnesením Senátu a Poslanecké sněmovny propůjčen Řád T. G. Masaryka a Řád Bílého lva I. třídy; Senát ve svém usnesení také schválil formulaci „Václav Havel zasloužil se o stát“ po vzoru zákona o zásluhách T. G. Masaryka. Václav Havel byl několikrát navržen na Nobelovu cenu míru. 24. května 1997 obdržel na Pražském hradě jako první Čestnou medaili T.G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit.

Majetkové poměry

V osmdesátých letech byl Václav Havel majitelem venkovské usedlosti v Hrádečku u Trutnova. Na počátku 90. let získal na základě restitučního zákona společně s bratrem Ivanem třetinu Vavrečkovy vily ve Zlíně, navržené architektem Vladimírem Karfíkem, a čtyři nemovitosti v Praze: Palác Lucerna na Václavském náměstí, činžovní dům na Rašínově nábřeží, vyhlídkovou restauraci Barrandovské terasy od architekta Maxe Urbana a vilu Miloše Havla od architekta Vladimíra Grégra. Šestinu Vavrečkovy vily daroval pod podmínku využití ke vzdělávacím účelům městu Zlín. Vilu Miloše Havla v roce 1993 společně s bratrem prodal společnosti Charouz Holding řízené Antonínem Charouzem, která v ní zřídila soukromý klub Playbon. Ve stejném roce si se svou první ženou Olgou pořídil vilu v Dělostřelecké ulici poblíž Pražského hradu. V roce 1997 prodal svou polovinu Paláce Lucerna skupině Chemapol řízené Václavem Junkem a Barrandovské terasy převedl na svou druhou ženu Dagmar.

V roce 2000 si pořídil rezidenci v přímořském letovisku v Olhos de Água u města Albufeira v Portugalsku, kterou v roce 2005 prodal. Do nadace Vize 97 při jejím vzniku vložil 50 milionů Kč, do jejích předchůdců pak 9 milionů. Celkem v letech 1986–1997 dal na věci veřejného zájmu 85 milionů Kč.

Úmrtí

Václav Havel zemřel v neděli 18. prosince 2011 v 10:15 po dlouhodobých zdravotních problémech. V posledních měsících života se veřejného života spíše stranil v důsledku svých dlouhotrvajících zdravotních komplikací. Odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Naposledy veřejně vystoupil týden před smrtí, kdy se přivítal s dalajlámou u příležitosti jeho návštěvy v Praze.

Zdroj

ENG: Václav Havel (5 October 1936 – 18 December 2011) was a Czech playwright, essayist, poet, dissident and politician. He was the tenth and last president of Czechoslovakia (1989–92) and the first President of the Czech Republic (1993–2003). He wrote over 20 plays and numerous non-fiction works, translated internationally. Havel received the US Presidential Medal of Freedom, the Philadelphia Liberty Medal, the Order of Canada, the freedom medal of the Four Freedoms Award, and the Ambassador of Conscience Award and several other distinctions. He was also voted 4th in Prospect magazine's 2005 global poll of the world's top 100 intellectuals. He was a founding signatory of the Prague Declaration on European Conscience and Communism.[2] At the time of his death he was Chairman of the New York-based Human Rights Foundation. Equally, he was the founder of VIZE97 Foundation, and the FORUM 2000 annual global conference. Beginning in the 1960s, his work turned to focus on the politics of Czechoslovakia. After the Prague Spring, he became increasingly active. In 1977, his involvement with the human rights manifesto Charter 77 brought him international fame as the leader of the opposition in Czechoslovakia; it also led to his imprisonment. The 1989 Velvet Revolution launched Havel into the presidency. In this role, he led Czechoslovakia and later the Czech Republic to multi-party democracy. His thirteen years in office saw radical change in his nation, including its split with Slovakia, which Havel opposed, its accession into NATO and start of the negotiations for membership in the European Union, which was attained in 2004.

Post-presidential career

From 1997, Havel hosted Forum 2000, an annual conference to "identify the key issues facing civilization and to explore ways to prevent the escalation of conflicts that have religion, culture or ethnicity as their primary components.” In 2005, the former President occupied the Kluge Chair for Modern Culture at the John W. Kluge Center of the United States Library of Congress, where he continued his research in human rights. In November and December 2006, Havel spent eight weeks as a visiting artist in residence at Columbia University. The stay was sponsored by the Columbia Arts Initiative and featured "performances, and panels center[ing] on his life and ideas", including a public "conversation" with former U.S. President Bill Clinton. Concurrently, the Untitled Theater Company No. 61 launched a Havel Festival, the first complete festival of his plays in various venues throughout New York City, including The Brick Theater and the Ohio Theatre, in celebration of his 70th birthday. Havel was a member of the World Future Society and addressed the Society's members on 4 July 1994. His speech was later printed in THE FUTURIST magazine (July, 1995).

Havel's memoir of his experience as President, To the Castle and Back, was published in May 2007. The book mixes an interview in the style of Disturbing the Peace with actual memoranda he sent to his staff with modern diary entries and recollections.

On 4 August 2007, Havel met with members of the Belarus Free Theatre at his summer cottage in the Czech Republic in a show of his continuing support, which has been instrumental in the theatre's attaining international recognition and membership in the European Theatrical Convention.

Havel's first new play in over 18 years, Leaving (Odcházení), was published in November 2007, and was to have had its world premiere in June 2008 at the Prague theater Divadlo na Vinohradech, but the theater withdrew it in December as it felt it could not provide the technical support needed to mount the play. The play instead premiered on 22 May 2008 at the Archa Theatre to standing ovations. Havel based the play on King Lear, by William Shakespeare, and on The Cherry Orchard, by Anton Chekhov; "Chancellor Vilém Rieger is the central character of Leaving, who faces a crisis after being removed from political power." The play had its English language premiere at the Orange Tree Theatre in London and its American premiere at The Wilma Theater in Philadelphia. Havel subsequently directed a film version of the play, which premiered in the Czech Republic on 22 March 2011.

Other new works include the short sketch Pět Tet, a modern sequel to Unveiling, and The Pig, or Václav Havel's Hunt for a Pig, which was premiered in Brno at Theatre Goose on a String and had its English language premiere in June 2011 at the 3LD Art & Technology Center in New York, in a production from Untitled Theater Company #61.

In 2008 Havel became Member of the European Council on Tolerance and Reconciliation, an NGO designed to monitor tolerance in Europe and to prepare practical recommendations on fighting anti-Semitism, racism and xenophobia on the continent.

Havel met with U.S. President Barack Obama at the European Union (EU) and United States (US) summit in Prague on 5 April 2009. He had written Obama a letter inviting the president to come to Prague.

Havel was the chair of the International Council of the Human Rights Foundation, and a member of the international advisory council of the Victims of Communism Memorial Foundation.

On the national level Havel from 2004 until his death supported Czech Green Party.

Death

Havel died on 18 December 2011 at his country home in Hrádeček. A week before his death, he met with fellow dissident and longtime friend, the Dalai Lama, in Prague; Havel appeared in a wheelchair. Within hours Havel's death was met with tributes from numerous world leaders, including US President Barack Obama, British Prime Minister David Cameron, German Chancellor Angela Merkel and former Polish President Lech Wałęsa. Merkel called Havel "a great European," while Wałęsa said he should have been given the Nobel Peace Prize.

Awards

On 4 July 1994, Václav Havel was awarded the Philadelphia Liberty Medal. In his acceptance speech, he said: "The idea of human rights and freedoms must be an integral part of any meaningful world order. Yet I think it must be anchored in a different place, and in a different way, than has been the case so far. If it is to be more than just a slogan mocked by half the world, it cannot be expressed in the language of departing era, and it must not be mere froth floating on the subsiding waters of faith in a purely scientific relationship to the world."

In 1997 Havel received the Prince of Asturias Award for Communication and Humanities and the Prix mondial Cino Del Duca.

In 2002, he was the third recipient of the Hanno R. Ellenbogen Citizenship Award presented by the Prague Society for International Cooperation. In 2003, he was awarded the International Gandhi Peace Prize, named after Mohandas Karamchand Gandhi by the government of India for his outstanding contribution towards world peace and upholding human rights in most difficult situations through Gandhian means. In 2003, Havel was the inaugural recipient of Amnesty International's Ambassador of Conscience Award for his work in promoting human rights. In 2003, he received the US Presidential Medal of Freedom. In January 2008, the Europe-based A Different View cited Havel to be one of the 15 Champions of World Democracy. Other champions mentioned were Nelson Mandela, Lech Wałęsa and Corazon Aquino. As a former Czech President, Havel was a member of the Club of Madrid. In 2009 he was awarded the Quadriga Award, but decided to return it in 2011 following the announcement of Vladimir Putin as one of the 2011 award recipients.

Havel also received multiple honorary doctorates from various universities.

In 1993, he was elected an Honorary Fellow of the Royal Society of Literature.

Source

19.12.2011